Výchova dětí není nic jednoduchého. To vám potvrdí v podstatě každý rodič. A nejnovější poznatky, které nabourávají stávající metody a paradigmata, tomu rozhodně nepomáhají. Lidé obecně nemají příliš rádi změny, zvláště když se jedná o něco, co mají hluboko vštípeno do hlavy, jako ne například to, jak vychovávat dítě.
Již poznatek, že fyzické tresty nijak situaci nepomáhají a v podstatě slouží jen k tomu, aby si rodič ulevil, se nesetkalo s příznivou odezvou. Navzdory tomu, že nejde o nový poznatek, který je navíc potvrzen výsledky mnoha nejrůznějších studií, existuje stále spousta lidí, kteří to rozporují. Zajímavé je, že žádný z nich nepatří mezi odborníky.
Lze si tedy představit, jakou kontroverzi vyvolává nejnovější tvrzení, že na děti bychom neměli ani zvyšovat hlas. Přitom právě to patří k základním rodičovským metodám, které používají prakticky všichni. Podle nás je to jasný způsob, jak mu dát jasně najevo, že to, co dělá, není v pořádku. Ukazuje se však, že to má nečekané důsledky na dětskou psychiku.
V první řadě musíme vědět, co přesně tím dítěti dáváme najevo, a jaké pocity v něm vyvoláváme. Tím hlavním pocitem je v tomto případě strach, byť podvědomý. Platí to zvláště u těch nejmenších. A jak bylo jasně prokázáno, strach je k učení kontraproduktivní. A ač se to nezdá, my v tomto případě chceme dítě něco naučit – chceme, aby pochopilo, že dané chování není dobré. To však nepůjde, pokud se bude bát.
Také je potřeba zvážit dlouhodobé důsledky. Pokud totiž dítě bude něčemu takovému vystavováno často, zanechá to na něm následky. V první řadě to bude nižší sebevědomí, a to je něco, co zvláště v dnešní době není ani zdaleka ideální, pokud to má v životě někam dotáhnout. Navíc se naučí i bát autorit, a ani to není dobré, pokud se má jednou autoritou skutečně stát. Rozhodně je tedy vhodné při výchově přemýšlet, co je pro naše dítě nejlepší, a to i z dlouhodobého hlediska.