Když chce mít kdokoliv místo, kde ho mohou ostatní lidé či kdokoliv jiný v případě potřeby v dohodnutém čase najít, pořídí si nějaké místo s adresou. Tedy nějaký nemovitý objekt, kde oficiálně bydlí a je nebo by měl být k zastižení. Aby ho našli ti, kteří to z jakéhokoliv důvodu potřebují. A zrovna tak je to i s jakoukoliv firmou. I firmy přece musí být k nalezení, i je musí najít jak zákazníci, tak i dodavatelé a třeba i úřady. A tak i firmy musí mít své úředně nahlášené ‚bydliště‘, jímž je sídlo firmy. Musí být prostě objekt, kde lze firmu kontaktovat, bez toho nepřipadá její založení a fungování vůbec v úvahu.
Kdo už si ale někdy nějakou nemovitost kupoval, ví, že to nebyl žádný levný špás. Každý objekt má svou obvykle hodně vysokou cenu, a kdo si ji nemůže dovolit zaplatit, má smůlu. Zejména pokud má být takový objekt na zvučné adrese a má skvěle vypadat. A ani podnikatelé na tom nejsou jinak, když shánějí své firemní sídlo. Chtěli by, aby takové sídlo bylo honosné a důstojně je reprezentovalo, ale zároveň si nemohou někdy dovolit nejen reprezentativní budovu nebo kancelář, ale ani něco, co vypadá daleko ubožeji. A to je nepříjemné – protože mít nevzhledný objekt na nevhodném místě, a to navíc za nekřesťanské peníze, není dobré řešení. Takový objekt firmu nereprezentuje a kolemjdoucí či potenciální zákazníky dost často odradí.
Ale přesto má mnoho firem sídla, která jim dělají čest. A jak je to možné? Docela jednoduše. Majitelé takových firem si totiž objekt pro své firemní sídlo nekupují. Zařizují si své virtuální sídlo firmy v cizím objektu, u někoho, kdo jim k tomu dá za úplatu svolení. A pak to vypadá, že je firma skutečně špičková, i když tomu tak třeba není. Pak může kdokoliv sídlit na místě, které jeho zákazníkům imponuje, a pracovat někde jinde. A co je hlavní výhodou takového virtuálního firemního sídla? Přece cena. Za to, že podnik používá cizí adresu a nechá si tam třeba ještě zpracovávat a přeposílat korespondenci, se přece moc neplatí. A ani nemusí platit. A všichni jsou spokojení.