Když se chceme koupat ve vlastním bazénu, zdá se, že není nijak náročné se o toto postarat. Prostě si najdeme nějaký vhodný kus pozemku, koupíme si bazén a necháme si ho na onom kousku země postavit, napustíme ho vodou a je to. Jak prosté! Jenže ono to ve skutečnosti zase až tak jednoduché není. To, co tu bylo zmíněno, by nám vyhovovalo jedině v případě, že bychom se v takovém bazénu chtěli vykoupat maximálně několikrát, a to hned zkraje, hned po jeho pořízení, stavbě a napuštění. V tomto období by bylo koupání ve vlastním bazénu skvělé. Jenže potom…
Všichni, kdo už něco podobného zažili, vědí, že pak se začne dít to, co majitelé bazénů rozhodně nechtějí. Voda se postupně zakaluje kvůli množícím se mikroorganismům, leccos do ní také napadá nebo to tam lidé nanosí na svém těle, a z báječného místa ke koupání se stane něco, do čeho by nikdo soudný raději nevlezl, aby třeba neměl následné kožní problémy. Voda v žádném bazénu prostě nevydrží čistá navěky. A aby dokonalá byla, musí se udržovat v čistotě. Takže se z ní musí odstraňovat mechanická nečistota a musí se sem přidávat i chemické přípravky, které zničí potenciálně hrozící mikroorganismy.
A takových přípravků by nemělo být ani moc, ani málo. Všeho moc škodí a málo by nemuselo být dostatečným řešením. A jak poznat, kolik, čeho tu použít, aby bylo vše v tom nejlepším pořádku? K tomu nám dobře slouží i měřič pH v bazénu, který by neměl žádnému majiteli bazénu chybět. Protože tímto získané údaje slouží k tomu, aby se dalo o vodu v bazénu ideálně pečovat a tato tedy vydržela čistá. Kdo kontroluje kvalitu vody tak, jak je to záhodno, může včas zasáhnout. A když zasáhne, má své vlastní místo, kde se může bez obav a spokojeně koupat. Zatímco ten, kdo testery podceňuje, nakonec možná hořce zapláče, až uvidí, co mu z obsahu jeho zprvu dokonalého bazénu vzniklo.